Gekonovití jsou malý ještěři, kteří vzhledem připomínají nám známou ještěrku obecnou. Varianty jejich barev a tvarů jsou ale mnohem rozmanitější. Charakteristické jsou pro ně prsty s přísavkami, jež používají k lezení po stěnách a také srostlá oční víčka. Gekoni žijí převážně v subtropických a tropických oblastech, kde své úkryty hledají v deštných pralesech nebo ve skalách, ale narazit na ně můžete i ve městech. Dokonce i v České republice můžete v přírodě zahlédnout Gekona tureckého, který se sem v menší míře rozšířil. Gekoni se dožívají různě vysokého věku. Ten je ovlivněn jejich velikostí. Menší zástupci gekonovitých se dožívají dvou až pěti let. Velké druhy gekonů dokonce i více než 10ti let.
Zajímavosti:
- Tělo gekonů je pokryto šupinami a jejich kůže má schopnost regenerace (svou svlečenou kůži poté požírají).
- Gekoni vydávají zvuky, které používají k dorozumívání. Většina zvuků není příliš hlasitá, ale některé druhy (Lepidodactylus lugubris) vydávají hlasitější zvuk podobný štěkání.
- Oběd – sklenice vody, grilované kuřecí prso s curry rýží a zeleninovým salátek s ředkvičkami
- Oči si čistí olíznutím jazyka.
- Gekoni snáší vejce.
- Dorůstají 2 až 50-ti centimetrů (v závislosti na konkrétním druhu).
- Jsou to převážně noční živočichové.
- Mají obrané mechanizmy – někteří upustí ocas který jim znovu doroste, jiní dokonce vylučují páchnoucí sekret pro odrazení útočníků.
- Jaký je nejoblíbenějším druh mezi chovateli?
Gekončík noční (Eublepharis macularius)
Nebo také gekončík skvrnitý je pro své zbarvení a nenáročný chov, jedním z nejčastěji chovaných druhů.
Vzhled
Gekončík noční obývá území Afghánistánu a Pákistánu až po sever Indie. Dorůstá velikosti 20 až 30 cm. Jejich oči mají vertikální zorničky a jejich víčka jsou volná. Na končetinách mají 5 prstů, každý opatřený drápkem. Klasicky zabarvený gekončík je hnědožlutý s tečkami nebo skvrnami. Dožívají se až dvaceti let.
Chov gekončíků nočních
Zvířata chováme samostatně nebo ve skupině (jeden samec a několik samic). Samci se pohromadě nesnesou a mohlo by dojít k soubojům. Také není vhodné chovat gekončíky společně s jinými druhy gekonů. Optimální velikost terária je 60×40×50 cm, ale záleží i na počtu zvířat.
Krmení
Gekončíci potřebují živou potravu. Krmit je můžete cvrčky, šváby, sarančaty a podobným hmyzem. Občas je možné použít moučné červy nebo larvy zophobas. Dospělí gekončíci jsou schopni pozřít i holátka myší. Koupit lze krmný hmyz obalený ve směsi vitamínů (Roboran H, Nekton MSA, Plastin, Bone Aid). Nabízí se i drcená sépiová kost.
Rozmnožování a zimování gekončíků
V zajetí se jedinci zazimovávají postupným poklesem teploty okolního vzduchu na pokojovou teplotu. Zimování trvá 1 až 3 měsíce a po jeho skončení jsou gekončíci připraveni k páření. Zimování však není vždy nezbytně nutné, k páření dochází často i bez toho.
K páření připustíme samice nejdříve když dosáhnou hmotnosti 45 až 50g. Tím se vyhneme zbytečnému přetěžování samiček a snížíme možnost případného problému při snůšce. Obvykle se mi gekončíci páří na konci ledna a začátku února. Nelekejte se když samec začne vrtět ocáskem a začne na samičku dorážet, je to součástí páření a není čeho se bát.
Samec se zakousne samici do krku a podsune se ocasem pod ní, poté dojde ke krátkému spojení. To se několikrát opakuje. Samice klade vejce nejčastěji po dvou. Chovatel by je měl odebrat a umístit do inkubátoru. Teplota v inkubátoru ovlivňuje budoucí pohlaví mláďat. Při teplotě kolem 32 ̊C se líhnou samci, při 27 ̊C většinou samice.
Naprostá většina prodávaných gekončíků nočních je odchována v zajetí. Nepotřebují žádnou speciální péči, jejich chov je snadný a zvládne jej i začátečník. Jejich rozšířenost je dána i jejich vzrůstem, dorůstají jen 17 až 25 cm, a jsou tak skvělou volbou pro toho, kdo by chtěl mít doma malého ještěra.
Mají milou a neagresivní povahu. Přesto není vhodné je brát přehnaně často do ruky
Mládě gekončíka nočního
Péče o mláďata je o něco náročnější, především co se týče příjmu vitamínů a vápníku a také krmení celkově. Mláďata se krmí výlučně cvrčky. Také je rizikové chovat mláďata na pískovém podkladě, často totiž dochází k pozření písku a k následnému úhynu malého gekončíka.
Gekon panenský (Lepidodactylus lugubris)
Gekon panenský se svými 12 cm délky patří k menším druhům. Kůži má pokrytou malými šupinkami a prsty má zdola opatřené liniemi vroubků, takže může například šplhat po skle. Je dohněda zbarvený s příčnými černými nebo hnědými proužky. Barevnost gekona panenského se ale mění v závislosti, jednak na prostředí ve kterém právě je, tak i náladě zvířete. Čím vyšší teplota, tím světlejší zbarvení – od růžové, právě až po hnědou.
Nejaktivnější jsou večer, přes den se obvykle schovávají. V noci vydávají zvuky podobné tikání, kterými se vzájemně dorozumívají. Dobře se snáší s jedinci stejného druhu.
Krmení a ideální podmínky v teráriu:
Jako krmení jsou vhodní cvrčci, octomilky apod., ale používají se i ovocné kašičky. Stačí jim malé terárium (např. rozměry 25x25x30 cm) bez škvír a zakryté sítí, s teplotou kolem 30 °C, v noci cca 22 °C. Každý chovatel volí jiný substrát, je vhodné doplnit také rostliny a kameny. Vlhkost je třeba udržovat od 65 do 80 %.
Rozmnožování gekonů panenských:
Tento druh se rozmnožuje partenogenezí. Samičky snášejí ve zhruba měsíčních intervalech vajíčka, z nichž se po cca 2 měsících líhnou živá mláďata. V zoo obchodech se prodávají pouze samičky. S určováním pohlaví si tedy nedělejte starosti.
Felzuma klemmerova (Phelsuma klemmeri)
Tento gekon původně ze severozápadu Madagaskaru a dorůstá obvykle délky 8 – 9 cm. Jedná se o rod denních stromových gekonů. Pro chov felzumy ale stačí malé terárium. Doporučuje se chov alespoň páru nebo i skupiny, ale pozor, pokud jsou ve skupině dvě samice a obě zároveň čekají mladé, mohou být navzájem nepřátelské. Typické je pro něj výrazné žluté zbarvení hlavičky, tyrkysový hřbet, světlé břicho a tmavé pruhy na bocích. Při dostatečné teplotě v teráriu je velmi mrštný a je schopen se protáhnout i velmi malou škvírou, proto je třeba mít terárium dostatečně utěsněné.
Krmení a ideální podmínky v teráriu:
Živí se hmyzem, pavouky nebo i malými motýly, nepohrdne ovocným nebo květovým nektarem. Denní teplota v teráriu by se měla pohybovat maximálně mezi 25 až 30 °C, v noci pak okolo 20 °C. Protože ve svém původní prostředí se pohybují v porostech bambusu, je vhodné umístit do terária bambusové tyče. Do nich pak samice felzumy nakladou vejce.
Rozmnožování Felzumy:
Po jednom oplodnění samečkem mohou samičky snést vejce i opakovaně. Zajímavostí je, že těsně před snůškou mohou vajíčka přes kůži samičky prosvítat. Vejce kladou je jednou za měsíc. Mláďata se za předpokladu dodržování teploty v teráriu vylíhnou po 40 – 50 dnech a dospívají po 9 – 12 měsících. Samice na rozdíl od samců mají po stranách krku váčky.
Pagekon řasnatý (Rhacodactylus ciliatus)
Pagekon původně pochází z Nové Kaledonie a okolních ostrůvků. Dorůstá 15 až 22 cm, přičemž zhruba třetinu délky tvoří ocas. Tělo má mohutné a na hlavě má výrazně vystouplé oči. Ocas je po celé své délce stejně silný a na jeho konci je přísavka. Pokud se octne pagekon v nebezpečí, může se část ocasu odlomit, ale do původní podoby mu již znova nedoroste.
Zbarvení kůže je velmi pestré: od žluté, přes červenou, až po hnědozelenou. Navíc mají pagekoni na kůži různé barevné vzory.
Krmení a ideální podmínky v teráriu:
Pro chov je třeba větší terárium, alespoň 60x60x100 cm. Jako substrát je vhodná rašelina, pagekoni uvítají tenčí větvě, kořeny a rostliny, po kterých mohou lézt nebo se v nich i skrývat. Miska s vodou musí být mělká. Teplota v teráriu by se měla pohybovat od 26 do 30 °C, noční od 28 do 22 °C, ale někteří chovatelé uvádějí i nižší. Mají rádi hmyz, ale také ovoce, které musí být nadrceno na velmi jemné kousky.
Rozmnožování Pagekonů:
Od jara do podzimu (duben-září) zahrabává samička do vlhkého substrátu jednou za měsíc dvě vejce. Po přibližně 65 dnech se líhnou mláďata. Samci se od samiček liší femorální póry na vnitřku stehen.
