Chov gekonů

Gekonovití jsou malý ještěři, kteří vzhledem připomínají nám známou ještěrku obecnou. Varianty jejich barev a tvarů jsou ale mnohem rozmanitější. Charakteristické jsou pro ně prsty s přísavkami, jež používají k lezení po stěnách a také srostlá oční víčka. Gekoni žijí převážně v subtropických a tropických oblastech, kde své úkryty hledají v deštných pralesech nebo ve skalách, ale narazit na ně můžete i ve městech. Dokonce i v České republice můžete v přírodě zahlédnout Gekona tureckého, který se sem v menší míře rozšířil. Gekoni se dožívají různě vysokého věku. Ten je ovlivněn jejich velikostí. Menší zástupci gekonovitých se dožívají dvou až pěti let. Velké druhy gekonů dokonce i více než 10ti let.



Zajímavosti:

  1. Tělo gekonů je pokryto šupinami a jejich kůže má schopnost regenerace (svou svlečenou kůži poté požírají).
  2. Gekoni vydávají zvuky, které používají k dorozumívání. Většina zvuků není příliš hlasitá, ale některé druhy (Lepidodactylus lugubris) vydávají hlasitější zvuk podobný štěkání.
  3. Oběd – sklenice vody, grilované kuřecí prso s curry rýží a zeleninovým salátek s ředkvičkami
  4. Oči si čistí olíznutím jazyka.
  5. Gekoni snáší vejce.
  6. Dorůstají 2 až 50-ti centimetrů (v závislosti na konkrétním druhu).
  7. Jsou to převážně noční živočichové.
  8. Mají obrané mechanizmy – někteří upustí ocas který jim znovu doroste, jiní dokonce vylučují páchnoucí sekret pro odrazení útočníků.
  9. Jaký je nejoblíbenějším druh mezi chovateli?

Gekončík noční (Eublepharis macularius)

Nebo také gekončík skvrnitý je pro své zbarvení a nenáročný chov, jedním z nejčastěji chovaných druhů.

Vzhled

Gekončík noční obývá území Afghánistánu a Pákistánu až po sever Indie. Dorůstá velikosti 20 až 30 cm. Jejich oči mají vertikální zorničky a jejich víčka jsou volná. Na končetinách mají 5 prstů, každý opatřený drápkem. Klasicky zabarvený gekončík je hnědožlutý s tečkami nebo skvrnami. Dožívají se až dvaceti let.

Chov gekončíků nočních

Zvířata chováme samostatně nebo ve skupině (jeden samec a několik samic). Samci se pohromadě nesnesou a mohlo by dojít k soubojům. Také není vhodné chovat gekončíky společně s jinými druhy gekonů. Optimální velikost terária je 60×40×50 cm, ale záleží i na počtu zvířat.

Krmení

Gekončíci potřebují živou potravu. Krmit je můžete cvrčky, šváby, sarančaty a podobným hmyzem. Občas je možné použít moučné červy nebo larvy zophobas. Dospělí gekončíci jsou schopni pozřít i holátka myší. Koupit lze krmný hmyz obalený ve směsi vitamínů (Roboran H, Nekton MSA, Plastin, Bone Aid). Nabízí se i drcená sépiová kost.

Rozmnožování a zimování gekončíků

V zajetí se jedinci zazimovávají postupným poklesem teploty okolního vzduchu na pokojovou teplotu. Zimování trvá 1 až 3 měsíce a po jeho skončení jsou gekončíci připraveni k páření. Zimování však není vždy nezbytně nutné, k páření dochází často i bez toho.

K páření připustíme samice nejdříve když dosáhnou hmotnosti 45 až 50g. Tím se vyhneme zbytečnému přetěžování samiček a snížíme možnost případného problému při snůšce. Obvykle se mi gekončíci páří na konci ledna a začátku února. Nelekejte se když samec začne vrtět ocáskem a začne na samičku dorážet, je to součástí páření a není čeho se bát.

Samec se zakousne samici do krku a podsune se ocasem pod ní, poté dojde ke krátkému spojení. To se několikrát opakuje. Samice klade vejce nejčastěji po dvou. Chovatel by je měl odebrat a umístit do inkubátoru. Teplota v inkubátoru ovlivňuje budoucí pohlaví mláďat. Při teplotě kolem 32 ̊C se líhnou samci, při 27 ̊C většinou samice.

Naprostá většina prodávaných gekončíků nočních je odchována v zajetí. Nepotřebují žádnou speciální péči, jejich chov je snadný a zvládne jej i začátečník. Jejich rozšířenost je dána i jejich vzrůstem, dorůstají jen 17 až 25 cm, a jsou tak skvělou volbou pro toho, kdo by chtěl mít doma malého ještěra.

Mají milou a neagresivní povahu. Přesto není vhodné je brát přehnaně často do ruky

Mládě gekončíka nočního

Péče o mláďata je o něco náročnější, především co se týče příjmu vitamínů a vápníku a také krmení celkově. Mláďata se krmí výlučně cvrčky. Také je rizikové chovat mláďata na pískovém podkladě, často totiž dochází k pozření písku a k následnému úhynu malého gekončíka.

Gekon panenský (Lepidodactylus lugubris)

Gekon panenský se svými 12 cm délky patří k menším druhům. Kůži má pokrytou malými šupinkami a prsty má zdola opatřené liniemi vroubků, takže může například šplhat po skle. Je dohněda zbarvený s příčnými černými nebo hnědými proužky. Barevnost gekona panenského se ale mění v závislosti, jednak na prostředí ve kterém právě je, tak i náladě zvířete. Čím vyšší teplota, tím světlejší zbarvení – od růžové, právě až po hnědou.

Nejaktivnější jsou večer, přes den se obvykle schovávají. V noci vydávají zvuky podobné tikání, kterými se vzájemně dorozumívají. Dobře se snáší s jedinci stejného druhu.

Krmení a ideální podmínky v teráriu:

Jako krmení jsou vhodní cvrčci, octomilky apod., ale používají se i ovocné kašičky. Stačí jim malé terárium (např. rozměry 25x25x30 cm) bez škvír a zakryté sítí, s teplotou kolem 30 °C, v noci cca 22 °C. Každý chovatel volí jiný substrát, je vhodné doplnit také rostliny a kameny. Vlhkost je třeba udržovat od 65 do 80 %.

Rozmnožování gekonů panenských:

Tento druh se rozmnožuje partenogenezí. Samičky snášejí ve zhruba měsíčních intervalech vajíčka, z nichž se po cca 2 měsících líhnou živá mláďata. V zoo obchodech se prodávají pouze samičky. S určováním pohlaví si tedy nedělejte starosti.

Felzuma klemmerova (Phelsuma klemmeri)

Tento gekon původně ze severozápadu Madagaskaru a dorůstá obvykle délky 8 – 9 cm. Jedná se o rod denních stromových gekonů. Pro chov felzumy ale stačí malé terárium. Doporučuje se chov alespoň páru nebo i skupiny, ale pozor, pokud jsou ve skupině dvě samice a obě zároveň čekají mladé, mohou být navzájem nepřátelské. Typické je pro něj výrazné žluté zbarvení hlavičky, tyrkysový hřbet, světlé břicho a tmavé pruhy na bocích. Při dostatečné teplotě v teráriu je velmi mrštný a je schopen se protáhnout i velmi malou škvírou, proto je třeba mít terárium dostatečně utěsněné.

Krmení a ideální podmínky v teráriu:

Živí se hmyzem, pavouky nebo i malými motýly, nepohrdne ovocným nebo květovým nektarem. Denní teplota v teráriu by se měla pohybovat maximálně mezi 25 až 30 °C, v noci pak okolo 20 °C. Protože ve svém původní prostředí se pohybují v porostech bambusu, je vhodné umístit do terária bambusové tyče. Do nich pak samice felzumy nakladou vejce.

Rozmnožování Felzumy:

Po jednom oplodnění samečkem mohou samičky snést vejce i opakovaně. Zajímavostí je, že těsně před snůškou mohou vajíčka přes kůži samičky prosvítat. Vejce kladou je jednou za měsíc. Mláďata se za předpokladu dodržování teploty v teráriu vylíhnou po 40 – 50 dnech a dospívají po 9 – 12 měsících. Samice na rozdíl od samců mají po stranách krku váčky.

Pagekon řasnatý (Rhacodactylus ciliatus)

Pagekon původně pochází z Nové Kaledonie a okolních ostrůvků. Dorůstá 15 až 22 cm, přičemž zhruba třetinu délky tvoří ocas. Tělo má mohutné a na hlavě má výrazně vystouplé oči. Ocas je po celé své délce stejně silný a na jeho konci je přísavka. Pokud se octne pagekon v nebezpečí, může se část ocasu odlomit, ale do původní podoby mu již znova nedoroste.

Zbarvení kůže je velmi pestré: od žluté, přes červenou, až po hnědozelenou. Navíc mají pagekoni na kůži různé barevné vzory.

Krmení a ideální podmínky v teráriu:

Pro chov je třeba větší terárium, alespoň 60x60x100 cm. Jako substrát je vhodná rašelina, pagekoni uvítají tenčí větvě, kořeny a rostliny, po kterých mohou lézt nebo se v nich i skrývat. Miska s vodou musí být mělká. Teplota v teráriu by se měla pohybovat od 26 do 30 °C, noční od 28 do 22 °C, ale někteří chovatelé uvádějí i nižší. Mají rádi hmyz, ale také ovoce, které musí být nadrceno na velmi jemné kousky.

Rozmnožování Pagekonů:

Od jara do podzimu (duben-září) zahrabává samička do vlhkého substrátu jednou za měsíc dvě vejce. Po přibližně 65 dnech se líhnou mláďata. Samci se od samiček liší femorální póry na vnitřku stehen.



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *